Kachlová kamna

V zámeckých  interiérech  byla  často v minulosti umístěna kachlová kamna, která v chladných  dnech zajišťovala příjemné teplo. Jejich provedení bylo zpravidla také  na vysoké výtvarné úrovni a tak byla zároveň  i uměleckým doplňkem  honosně vybavených komnat. V Muzeu Vyškovska  se nachází krásná historická kachlová kamna s bílou glazurou a ozdobnou vázou nahoře. Pochází z nedalekého zámku v Ivanovicích na Hané.

Dle zápisů v přírůstkové knize vyškovského  muzea byla do muzejních sbírek  předána v roce 1953 tehdejším ředitelem Biovety  dr. Rašínem.  Kachlová kamna jsou vysoká 232 cm,  čtyřboká základna má rozměry 75 x 75 cm. Výtvarně jsou zdobena reliéfním dekorem.  Kamna  jsou z období první poloviny 19. století. V této době se rozvíjí sloh empír  ( zejména za císařství Napoleona I. – 1804–1815 ) a vyznívá kolem roku 1830, někdy je tento sloh označován též jako empírový klasicismus.  Ve 2. čtvrtině 19. století se v měšťanských vrstvách vyvíjí biedermeier, někdy nazývaný též jako měšťanský empir a zahrnující zejména bytovou kulturu, nábytek, umělecký průmysl a odívání.

Z ivanovického zámku jsou v interieru muzea v expozici vyškovské lidové keramiky  umístěny ještě kachlová kamna se zelenou glazurou.

Kachlová kamna – technický vynález středověku, byla již 16. století dávno běžnou součástí takřka každé domácnosti. Nejen renesanční šlechtici a měšťané, ale i sedláci si bez nich své světnice již vůbec nedovedli představit. Zatímco méně zámožní lidé si pořizovali kamna prostá, jednoduše zdobená a mnohdy „jen“ zeleně polévaná (glazovaná), stavěli hrnčíři v interiérech významných šlechtických rezidencí výtvarně i architektonicky náročně řešená kamna, složená z bohatě reliéfně zdobených a někdy i pestře glazovaných „majolikových“ kachlů.

Kachlová  kamna se obvykle skládala ze tří stavebních částí. Jejich základ tvořil kamnový podstavec, sestavený z pevného stavebního materiálu. Střední díl – kamnový sokl – byl nejčastěji stavěn ve tvaru krychle nebo kvádru s pravoúhlými rohy a jeho vnitřní dutá část sloužila jako prostor, kde hořel oheň.  Přikládalo se prostřednictvím zvláštního topného kanálu, vyvedeného zdí do chodby nebo jiné, za tím účelem postavené místnosti. Horní část kamnové architektury představuje kamnový nástavec, který  často nasedal na soklovou část ve tvaru mnohoúhelníku nebo oblého válce. Jeho horní okraj  býval ukončen ozdobným římsovým způsobem.

Kachlová kamna nahrazovala v průběhu 15. a 16. století vyhřívání místností pomocí krbů.  Nad roztopenými kachlovými kamny, která, na rozdíl od krbů, umístěných prakticky ve zdi, stála zcela volně přímo ve vytápěné místnosti, stoupal vyhřátý vzduch  do výše, šířil se podle stropu do chladnějších míst, u protilehlé stěny mírně ochlazen klesal dolů a pak se zase vracel zpět do prostoru kamen, kde se i v tomto případě uplatňoval v menší míře sálavý efekt.  Kamna na rozdíl od krbů také zcela odstranila nepříjemnosti spojené s kouřením ohně, sazemi, popelem atd. a také nevhodnou manipulací přímo ve vyhřívané místnosti. Navíc předpokládaný zmíněný způsob přikládání skrze zeď nerušil panstvo, prodlévající ve vytápěné místnosti.